Dvě Německa

Hranice mezi bývalou NDR a SRN je na volební mapě velmi výrazná.

Právě proběhlé eurovolby jsou obrovské téma; následné vyjednávání o Komisi bude určitě hodně komplikované, hlavně o jejím předsedovi. Euroskeptické strany posílily, ale ne natolik, aby se nedaly uzavírat koalice bez nich.

Z celého tohoto širého pole jsem si ke zpracování vybral vývoj v Německu, protože se nás dost týká a protože velmi dobře ilustruje jak regionální polarizaci, která se ve volbách do EP projevila, tak erozi tradičního systému stran.


Podíváme-li se na výsledky voleb „z ptačí perspektivy“, jsou východní a západní Německo stále dvě země, zejména co se méně tradičních stran (AfD, Linke, Zelení) týče. Hranice nezmizela ani po třiceti letech:

Přitom je to právě ten západ Německa, který tvoří v rámci Evropy unikátní entitu. Nikde jinde, snad s výjimkou Finska, nevytlačují Zelení tak razantně konzervativce i socialisty na okraj. Ve Švédsku, z nějž pochází Greta Thunberg, tamní zelená strana dokonce oslabila a ztratila dva europoslance ze čtyř. (Nutno ovšem říci, že klimatickou agendu tam adoptovaly skoro všechny strany spektra. Ale to CDU i SPD vlastně taky.)

Update 28.5.2019 v 17:30. Namítá mi jeden čtenář, že při loňských volbách do Riksdagu (švédského parlamentu) na tom byli Zelení ještě daleko procentuálně hůř a že se jejich procentuální zisk proti tomuto propadu dost zlepšil. Jenže volební účast není ta samá. Do Riksdagu přišlo loni volit 87,1 % oprávněných voličů, do EP letos 53,3 %. Proto raději srovnávám s výsledky předešlých voleb do EP. Konec update.

Bývalá NDR by naopak svými volebními výsledky do střední Evropy dost zapadla a nelišila by se moc ani od Itálie či Rakouska – až na silnější pozici ex-komunistů.


Zelený západ

… vypadá konkrétně takto (převzato z Bundeswahlleiteru).

Z hlediska CDU a SPD dopadly volby velmi špatně, postupnou erozi se nedaří zastavit. V západní části SRN se jim nejhorším protivníkem stali Zelení, kteří totálně triumfovali mezi mladými a dokonce byli nejsilnější stranou v celé věkové kategorii 18-60 (šedesát!). Skutečně věrnými voliči CDU/CSU a SPD jsou už jen důchodci.

Dva ilustrativní grafy. První z nich zachycuje chování voličů pod 25 let a voličů nad 60 let.

A druhý, který jsem převzal od uživatele „lolxian“ na německém Redditu, zvýrazňuje chování německých voličů ve věkové pyramidě, kde je vidět i sílu jednotlivých generačních skupin.

Zde je podíl Zelených v mladších kategoriích naprosto patrný.

Nezmění-li se něco zásadně v tomto trendu, budou voliči CDU a SPD dále pozvolna vymírat a jednoho dne, odhadem do deseti let, Zelení skutečně vyhrají spolkové volby.

(Jestli pak budou na celoevropské úrovni nutit dejme tomu Francouze, aby odstavili všechny svoje jaderné elektrárny, může to být ještě velmi zajímavé. Také jejich azylová a migrační politika by se některým sousedům nemusela zamlouvat.)

Špatný výsledek CDU i SPD v eurovolbách zároveň znamená určité ohrožení pro jejich předsedkyně, Annegret Kramp-Karrenbauer a Andreu Nahles. Zejména v případě té druhé se do mixu problémů přidalo i zklamání v Brémách, které byly spolehlivou baštou socialistů už od konce druhé světové války (i předtím). To sice nutně neznamená, že SPD o Brémy přijde; rudo-rudo-zelená radnice stejně jako v Berlíně by nejspíš byla možná. Ale stejně je to symbolická ztráta.

Naproti tomu na AKK ještě zkouška ohněm čeká – zemské volby na východě Německa. Za necelých sto dní se budou volit zemské sněmy v Sasku a Braniborsku (1.září), koncem října pak v Durynsku. Čímž se dostáváme k dalšímu tématu.


Vzpurný východ

Zelení, triumfující v západní části Německa, v bývalé NDR vesměs pohořeli, jedinou výjimkou jsou velká univerzitní města s jejich studentstvem. Ve dvou státech (Braniborsko a Sasko) se nejsilnější stranou stala AfD.

Nejsilnější pozici měla AfD tradičně v Saském Švýcarsku a v Lužici, přes 30 procent, přičemž Lužice je právě to místo na mapě Německa, které má největší obavu ze zelené energetické politiky. Tamní pracovní místa jsou silně závislá na těžbě hnědého uhlí, jež má být brzy zastavena.

Lužice má shůry přislíbeno 17 miliard eur na utlumení nárazu, který by jinak přišel, což je pro region o zhruba 1,3 milionu obyvatel docela dost. Přesto je nespokojenost silná. Nejde asi jen o peníze, ale i o pocit ztráty soběstačnosti a hrdosti. Žít z milosti jiných, ať se tomu formálně říká jakkoliv, není pro většinu lidí moc důstojný způsob existence.

Zajímavé je, že mezi východem a západem nenastává – opět s výjimkou velkých univerzitních měst – žádná politická konvergence, spíše naopak. Zatímco růst AfD na západě se oslabil a místy spíše ztratila pozice, na východě se stala místní Volkspartei a jediný, kdo jí zatím konkuruje, je CDU.

Východní CDU bude ovšem po letošních trojích zemských volbách stát před kritickou otázkou: uzavřít vládní koalice s AfD, proti velkému hněvu centrálních orgánů strany? Nebo se snažit poslepovat směsice typu CDU-SPD-Zelení-FDP ve jménu udržení AfD v opozici? Místní politické reality jsou přeci jen jiné než v Kolíně nad Rýnem.

To bude nicméně otázka pro podzim letošního roku. Otázka pro delší časový horizont je jiná: co se situacemi, kdy nějaký výrazně definovaný, ale slabší region nechce změnu, k níž jej vleče jeho silnější partner? To je totiž problém, který nepostihuje jen EU jako celek, ale i jednotlivé země v ní.

„Dederoni“ evidentně pro zelenou revoluci příliš nezahořeli, ale nemají na vybranou, protože západní voličstvo je početně převáží. To samé se ostatně právě teď opakuje na britských ostrovech. Přístup Skotska a Anglie k Brexitu je zrcadlově převrácený, ale pět milionů Skotů s padesáti miliony Angličanů moc nenadělá.

A „rozvod“ (nějaké to nezávislé Skotsko či Sasko) by byl u zemí srostlých po celé generace extrémně drahý.


Update 28.5.2019 v 11:30. Pamatujete na to video „Ganz Münster hasst die AfD„? Tak asi opravdu jo:

Autor: Marian Kechlibar Zdroj: https://kechlibar.net/2019/05/28/dve-nemecka/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *