FANDÍM ČESKU

„Fandím Česku!“ můžete si přečíst na profilech sociálních sítích nejednoho politika. Jasně, hrajeme o titul mistra světa v hokeji. Všichni přece fandíme českým hokejistům. A všichni víme, že naši kluci to umí a jsou fakt dobří. Alespoň na krátký okamžik je každý sportovní fanda tím správným a hrdým Čechem, vlastencem, který to halasně celému světu dává na odiv. Pro tuto příležitost je vlastenectví hrdost a není považováno za nacionalismus, extremismus, radikalismus a kdovíco ještě.

Je to tak správně a má to tak být.

Proč zároveň stejní lidé nekopou za naši vlast ve svém civilním životě a jejich práce není zaměřená na skutečný rozkvět naší vlasti, ale na její likvidaci? Jejich každodenní činy vypovídají o pravém opaku, o tom, že jim je naprosto jedno, co s naší zemí bude. Jak si jinak mám vysvětlit, že politik vykřikující „Fandím Česku“ napomáhá k devastaci své rodné země? Napomáhá tomu, aby nás EU stále více zotročovala tím, že zvedá ruku v Poslanecké sněmovně na kdejakou eurobuzeraci, která je následně přijata do našeho právního systému. Dělá to rád a bez uzardění a je na svou práci pyšný.  Je mu jedno, že se stal pouhým automatem na zvedání rukou, není tím frustrován, hlavně, že je toto odmávnutí skvěle zaplaceno, a ještě se navíc dá za státní prachy vycestovat a užít si dovolenou třeba v Latinské Americe. Nezajímá ho to, protože moc a prachy jsou tak opojné…Je hrdým Čechem těch 60 minut hokeje, po zbytek dne je mu srdečně jedno, kam kráčí naše vlast, co s ní bude. Kdyby mu to jedno nebylo, bylo by o něm slyšet, bojoval by za samostatnost a soběstačnost naší země, proti Unii, která nás čím dál více zotročuje. Kritizoval by situaci, ke které dochází ve školství, a především by kritizoval to ekonomické zlo, kterým jsou dotace, když si říká ekonom. Pracuje proti naší vlasti, stát mu za to platí a on si ještě myslí, že fandí Česku! Kdyby skutečně fandil Česku, choval by se jinak.

Být hrdým vlastencem v době mistrovství světa v hokeji je fajn a nosí se to. Dokonce je nutné se takto exhibovat, přináší to skvělé politické body. Lidi to dobře vnímají.  Ale mít vlastenecké cítění také jako stimul pro svoji práci a svůj občanský postoj, tomu se říká nacionalismus a toto slovo už má trošku trpkou příchuť. Všichni ti podporovatelé Bruselu obhajující EU by měli v hokeji fandit Evropě, nikoliv Česku, přece je pro ně Evropa a Evropská unie více než vlast. Nejsou to Češi, jsou Evropané. Viděno jejich optikou by přece stačilo, kdyby mistrovství světa v hokeji hrála Evropská unie, proti Rusku, USA a Kanadě. Proč by měly hrát národní státy?

Stejně tak jako tito politici se chová i velká část veřejně známých lidí, kterým se nevím proč říká „celebrity“ a které bohužel ovlivňují svými názory velkou část populace. Na jednu stranu podporují klasické české brambůrky a v reklamě na ně opěvují českou zem jako tu nejkrásnější kotlinu („chýba už len sol“), a s nejlepšími brambůrkami na světě se to lépe fandí českému hokejovému týmu, na druhou stranu zcela otevřeně podporují migraci, politiku otevřených dveří multikulturismus a s tím spojenou likvidaci našich tradičních hodnot a každého, kdo je opačného názoru, nazývají náckem a fóbem. 

Fandí Česku ten, jehož každodenní drobná práce a osobní postoj a činy jsou motivovány opravdovým vlastenectvím, zájmem o naši zem, starostí o ní a její obyvatele a o to, co s ní bude i v budoucnu. Česku nefandí ten, jenž má nápis tohoto znění na svém profilu, ale jehož činy odpovídají pravému opaku.

Myslím, že právníci tomu říkají „rozpor formy a obsahu“.

Platí totiž staré známe pravidlo: „Slova mohou lhát, ale činy vždycky řeknou pravdu.“

Autor: ing. Jitka Tatíčková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *